Hlavní nabídka:
VÁNOCE - SVÁTKY, ŠTĚSTÍ A RADOSTI
Milí čtenáři, zkuste zalovit v paměti a vybavit si vánoční vzpomínku, která i po letech rozjasní vaši duši a vyhladí vrásky. Vynoří se vám v mysli některý z dárků, nebo spíš emoce, pocit, atmosféra této chvíle?
Krásné vzpomínky
Duše uchovává a ukládá city a tyto city se mohou v nejrůznějších chvílích našeho života vynořit a vyvolat stejný dojem. Před časem jsem byla v Americe jednou rodinou pozvána na vánoční párty. Na vánočním stromečku viselo mezi ozdobami malé letadélko z korálků a já jsem se v mžiku ocitla ve svém dětství, kdy jsem si jako čtyřletá holčička hrála na naší krásné samotě s podobnou ozdůbkou. Byl to jen velmi krátký „návrat“, ale znovu jsem pocítila tajemnou a citově nabitou atmosféru, sdílenou s milovanými bytostmi, které už dávno odešly, a přesto v mé mysli setrvávají. S láskou vzpomínám na Vánoce svého dětství. Nebyly nijak bohaté, prožívali jsme válečná líta a moji rodiče podporovali několik rodin žijících v Praze, ale společně jsme sdíleli krásnou duchovní atmosféru, plnou soudržnosti rodinných vztahů, zvyků a dětské radosti.
Vybavuje se mi i další vzpomínka, týká se šestnáctičlenné rodiny, kterou jsem navštívila v době hluboké totality. Otec rodiny pracoval v lese, za svou práci dostával jen velmi málo a měl 12 dětí – samá děvčata (rodiče si přáli mít chlapce, tehdy jsem se bavila výpočty narození pohlaví dítěte a vyšlo mi, že by přišel teprve v padesáti letech jejich věku. Vánoce prožívali společně s prarodiči. Celý Štědrý den byl sice organizovaný chaos – vaření, hlídání dětí, ale pak nastala ta slavnostní chvíle – štědrovečerní večeře. Společná modlitba byla krásná, vyvolala dojetí v mém srdci, a pak už byl slyšet jen cinkot příborů a talířů. Dnes si asi už nevybavím všechny zvyky – házení botou ode dveří, aby se nejstarší dcera dověděla, jestli se toho roku vdá, lití olova k odhalení budoucnosti, zakopání kostí pod jabloň, aby strom dobře prospíval, třesení bezem zase určovalo, odkud přijde ženich a pokud byla dychtivá nevěsta obzvlášť zvědavá, šla se podívat na obras svého nastávajícího do nedalekého rybníčka… Bylo to úžasné prožití Vánoc, dárkem bylo cukroví, ponožky, rukavice a další věci denní potřeby a všichni byli šťastní. Láska tu byla nevětším darem pro všechny.
V dnešní době se mnoho lidí zaměřuje na pocit sounáležitosti a lásky za snahu dokázat lásku prostřednictvím nákladných darů, na které si někdy dokonce musí půjčit peníze. Výsledkem pak často bývá zadlužená rodina a místo radostí se řeší stresové situace, plynoucí z neschopnosti dluhy splatit. Tato představa je posilována tlakem reklamy a výrobců snažících se o Vánocích prodat co nejvíce svého zboží.
Největším darem je však život sám. Nejhodnotnější pro člověka je možnost naučit se vědomě žít, pomáhat tam, kde to odpovídá našim silám a možnostem pochopit nepochopitelné, odstranit nevědomost, která stojí v cestě za štěstí, klidu a míru naší duše. Otevčít duchovní srdce, které je bránou do jiných dimenzí, duchovních světů a lidských srdcí.
Znovunalezená pravda
I představa Boha doznala v současné době změny. Kvantová fyzika, vibrace, teorie strun a další teorie nás přivádějí k poznání, že vše je z energie – což staří Číňané, Egypťané a další staré národy věděli už dávno. Trvalo tisíce let, než se opět našla pravda o atomu a potvrzení Herma Trismegista „jako dole, tak i nahoře, jak nahoře, tak i dole“. Žijeme v krásné době, kdy lze už poznatky nejen zkoumat, ale jsou i uznávané. Za samozřejmou pravdu o reinkarnaci ještě nedávno byly rozdávány bludné balvany. Dnes toto vědění o znovuzrození přineslo pochopení mnohých životních zvratů a změn, vysvětlení zdánlivě nepochopitelných rozdílů mezi lidmi, přiblížilo smysl života a úkoly v něm.
Víme, že život nekončí smrtí, že energie duše – vědomí – existuje dál, nelze ji zrušit, zničit, žije opět v novém životě a pokračuje dál ve svém díle, zbavuje se zátěží, ať už fyzických či psychických. Duše pokračuje v toku osudových křižovatek, vyvíjí se. Hodně lidí se ještě dnes domnívá, že žijí jediný unikátní život. Myslí si, že jsou nejúspěšnější, neomezení vládci, neuvědomují si, že jsou jen „stínem“, že stačí jen málo, aby tento „stín“ přešel v jinou dimenzi. Jediným zrozením nemůže duše vyspět, vyvinout se, všemu porozumět a nedopouštět se omylů, proto znovu sestupuje ze své sféry, aby opět dozrávala na zemské úrovni, v jiném těle plní svůj úkol. Koloběh životů je podobný jako koloběh kapky na zemi. Podíváme-li se zpět, uvědomíme si, že vše bolestné či nepříjemné nás obdarovalo, posunulo o krok blíže k poznání, že vším jen procházíme. A tato „procházka“ životem je nabídkou na získání našeho nadhledu, moudrosti a osvojení si pokory. Pro mnohé není snadné přijmout myšlenku, že na Zemi jsme pouze na návštěvě, která skončí, jakmile pochopíme, že cesta odsud je pouze Cesta. Již na počátku našeho sestupu byla dána možnostnávratu zpět. Proč to pro mnohé z nás trvá miliony let, to už je jiná kapitola. Ale co je čas ve Vesmíru?
Právě nyní procházíme zlomovým mezníkem času, kdy víme, že věk Ryb postupuje vládu věku Vodnáře. Mnoho z nás pociťuje nejen nedostatek času, ale především z něho vyplývající stres z neschopnosti zvládnout všechny úkoly, které na nás doba klade. Nejvíce nás zaměstnávají právě děti. Vyžadují více komunikace, vysvětlování, vyprávění, logická zdůvodnění. Obdivuji matky, otce a všechny ostatní, jak obětují svůj čas i um, aby zaměstnali čilé, zvídavé duše dětí. Velké změny pozorujeme právě u nově narozených. Rodí se duše, které už prošly jistým vývojem, a vstup do nového věku přináší i nové vyšší vibrace. Stačí sledovat sluneční aktivitu a s ní spojenou reakci všech čtyř živlů.
Procházíme opravdu zvláštním obdobím. Kdo se zabývá numerologií, ví, že rok 2014 je rok sedmičky, kdy dochází k harmonizaci, vyplová na povrch vše rádoby skryté, falešné, ukazují se pravé motivy přátelství, nefunkční vztahy se rozpadají, upevňují se dobrá přátelství a navazují kvalitativně lepší, založená na pevnějších duchovních základech. Setkáváme se s tím, že máme v tomto roce více těžkostí, utrpení, ztráty, ale záleží na našem duchovním postoji, jak vše přijímáme. Odchod našich blízkých ze života musíme uznat jako sudovou nevyhnutelnost, však víme, že neexistuje náhoda. A posílit nás může vědomí, že našim milovaným je na „druhém břehu“ mnohem lépe.
Zdroj síly máme v sobě
Stres z přepracování lze řešit odpočinkem, odpovídající stravou, správným myšlením a snahou o neustálý nadhled a optimistický pohled na všechny situace, jimiž nás život vede. Nejdůležitější je přijmout moudrost starých mistrů, že zdroj života, síly, lásky a energie je v našem nitru. Je to Boží Světlo, které prozáří i veškeré naše myšlenky. Připoutanost, nesprávně postoje, nedokonalé závěry, setrvačnost v chybných představách odstraňujeme nadhledem Boží působnosti. V mystické škole se učíme nádhernému postoji pokory, lásky a prosby o vedení. „Stojím ve Světle ve Tvém stvoření a vím o Tobě, o tvůrci Všehomíra, vroucně Tě prosím, naplň srdce moje svou Božskou Láskou ke všemu, co z Tebe pochází, abych nalezl klíč ku bráně poznání.“ Je nutné odhalit clonu právě Božské podstaty, jak píše mistr Solnař v Novém poselství z Prahy. Zároveň platí, že člověk, jemuž chybí duchovní kořeny, je jako stéblo ve větru, slabé a ohebné. Tím že se nemá o co opřít, se stává snadnou ovladatelnou „ovcí“.
Každý člověk, který touží poznat Pravdu, ji nachází v Lásce. Nejprve to může být láska k přírodě, k lidem, postupně objevuje vztah k Boží Pravdě. Poznání, že vše materiální podléhá změnám, rozkladu i zkáze, jen Láska Boží je trvalá, nezničitelná a věčná. Je to touha po klidu, míru, kráse, radosti, harmonii. Ale kde ji nalézt? Pokoušelo se o to mnoho filozofů, myslitelů a většina z nich také nalezla právě ve svém nitru. Základem je Boží Láska. Ona jiskřička, osobní sluníčko v našem duchovním srdci. Až ji najdete, nechte ji rozhořet. Světlo pak prozáří nejen vaši duši, ale i hmotné tělo. Myšlenky i emoce se stanou příjemnými, pozitivními, pravdivými a krásnými. Pak dostanete odvahu věřit sami sobě.
Poznání lásky, soucitu, víry v dobro a naději na lepší svět, pokoru a odpuštění přinesl právě Ježíš Kristus svým narozením do chudého prostředí, abychom ho mihli všichni přijmout do svého srdce. Narodil se v našem srdci, aby nás nejen učil, ale provázel životem, pomáhal, ochraňoval a ukazoval svým Světlem Cestu. Naučil nás prostou, ale krásnou a účinnou modlitbu „Otče náš“, abychom byli v kontaktu s Bohem. Kde je láska je světlo, kde je světlo, není tma. Ponořme se o Vánocích do svého nitra. Víme, že zde je nejen světlo a láska, ale i zdroj veškerého našeho života.
Naši předpon si byli vědomi této síly, proto vánoce provázela ještě intenzivněji modlitba. Modlitba křesťanského světa spojovala rodinu ve všech chvílích ohrožení, provázela ji před každým jídlem i spánkem. Vybavuje se mi živě, jak jsme se jako děti modlily za tatínka. Pomáhal utečencům z koncentračního tábora, partyzánům i Němcům na útěku ke svým rodinám. Modlitby spojovali lidi všech národů a ras, za války jsme prosili za její konec, za návrat Židů a všech trpících z koncentračních táborů.
Světlo a láska
Je nutné, aby zvítězilo dobro v každém člověku. Všechny církve a všechna náboženství by měla usilovat o poznání pravého „Já“ – pravé Boží moudrosti. Je to sice dlouhá cesta vnitřního přerodu většiny lidí, ale pracujme usilovně na přeměně, abychom nemuseli prožívat neměrná osobní či společenská utrpení. Musíme vědět, že každý z nás se podílí na změně světa a jako nedílná součást je za něj zodpovědný. Všichni máme stejnou možnost dosáhnout spojení se svým Božským světlem a tvoří krásnou budoucnost. Nabízet lásku. Mám ráda Vánoce i pro ta vůně, světla, cukroví, vánočky, nazdobené stromečky a betlémy, pro tu krásnou, neopakovatelnou atmosféru radosti a rozzářených dětských očí. Přeji všem lidem, aby měli na Vánoce pěkné vzpomínky a s tím spojené i silné a čisté citové pouto s rofinou, krásou, radostí i se zemí, ve které jste jako děti vyrostli.
Přeji vám, milí čtenáři Meduňky, aby světlo a láska zářili z vašeho srdce a rozdávaly radost v rodinách a celém okolí nejen v tomto tajemném, nádherném čase Vánoc.